Co mohou učitelé konkrétně ve výuce dělat, aby s nimi děti více spolupracovaly?
Používat některé ze 6 způsobů vytváření vazeb.
1. Smysly – snažit se s dětmi navázat kontakt, než začnou výuku
– zaujmout zrakem a sluchem, upoutat pozornost smysly.
2. Stejnost – opravdu se seznámit – sdílet něco o sobě, co máme něco společného i kdyby to bylo na začátku barva očí nebo zvíře, které máme rádi.
Příklad: nová učitelka – udělala zábavný kvíz o sobě – děti se tak s ní mohly více seznámit, něco se o ní dozvěděli, ihned byl vidět rozdíl v přístupu k předmětu – chemie.
Na začátku týdne 5 minut sdílení příběhu, něčeho zajímavého, co zažili, buď učitel nebo žák – mohou si z toho udělat „tradici“ a střídat se.
Nemusí se jednat o velké věci, právě drobnosti a konstantnost je zde žádaná.
3. Důležitost –ukázat že mi na žáku záleží, zajímat se o žáka z pohledu toho, jak se on posunul, nesrovnávat a nenálepkovat.
Dokázat ocenit – proces ne dítě, ale aktivitu a dělat to náhodně, aby z toho nevznikla závislost na ocenění.
Vyvarovat se sarkasmům a rádoby vtipným poznámkám – v době dospívaní děti reagují na podněty mnohem výrazněji. To, co by dospělý vyhodnotil jako ok, dospívající dítě vyhodnotí jako hrozbu a podle toho se chová – útok/útěk/zamrznutí.
Zapojit vlastní zvídavost, místo hodnocení a generalizování.
To že ukážeme, že žáka chápeme, neznamená, že s ním souhlasíme, ale i toto malé přijetí může dělat divy.
Příklady:
Nepoužívat „proč“, umět se zeptat jinak, spíše popisným způsobem.
Učitel by měl umět ukázat také svoje chyby nebo zranitelnost. Děti si tohoto váží, učitel nemusí být neomylný.
Zpětná vazba od dětí učiteli: co bych mohl dělat více, co bych mohl dělat méně? Ne, co dělám špatně. Co bych mohl dělat častěji, více. Možnost se rozhodnout. Může poznat, jak to ve třídě je, děti napíšou, co by chtěly, aby se ve třídě dělo více, dělo se méně. Mělo by to být anonymní. Vyplnit na počítači, aby to nepoznal podle písma. Počítat s tím, že děti tam nemusí ještě vůbec psát.
Co se děje pokud jsou děti primárně orientované na vrstevníky a ti jsou pro ně důležitější než škola?
Vazby jsou bipolární- tj. pokud má dítě primární vazbu na vrstevníky, tak bude vlastně učitele jakoby vytěsňovat a odstrkávat. Jako když si představíte kompas a střelku ukazující na sever, čím více ukazuje na sever tím vzdálenější je od jihu. Nemůžeme vést a směřovat dítě, které o naše vedení nestojí.
Děti orientované na vrstevníky:
učení je pro ně irelevantní
mají za vzor vrstevníky, ne učitele
nejsou otevřené přijímání rad, pomoci nebo opravování
ztrácí přirozenou zvídavost, nechtějí chybovat, aby se jim ostatní neposmívali
Rodiče i učitelé předpokládají, že děti jsou orientované na dospělé a budou si z nich brát příklad automaticky, opak je v poslední době víc a víc pravdou. Dospívající děti jsou více a více orientované na vrstevníky.
Vazební prázdno, dítě má větší potřebu vazby, zaplňuje si to automaticky s lidmi, se kterými je nejvíce v kontaktu. Někdy to může být babička. Potřebují někam patřit.
Příčiny vazebního prázdna: Rodinné zázemí děti není úplně ideální. Rodiče na dítě nemají čas, rodiče si myslí, že by děti měli být samostatnější. Rodiče by měli děti vyslechnout.
Řešení: Možnost pečujícího dospělého jiného (například v klubu), dítě vidí, že existují jiné možnosti, je tu někdo, kdo má zájem. Je to něco, co může hodně ovlivnit život toho dítěte v dospělosti.
Co může dělat konkrétně učitel ve výuce v případě silné vrstevnické vazby dítěte?
Učitel by měl navázat vazbu s celou třídou, to už by mělo stačit. Více viz tipy na budování vazby s žáky výše.
Aby učitel byl víc v pohodě v hodině. To může pomoct celkově v pohledu dětí na dospělé.
Jestli si učitel něčeho všimne, i si s tím dítětem promluvit; dítě ví, kam může přijít, ono nakonec přijde; děti drží pospolu a nekomunikují, když nemají s učitelem vazbu; spíše se svěří někomu, se kterým mají vazbu (příklad – učitelka v klubu);